Jalovičory
(Putilské hory, Jalovyčory, Jalovičorské hory)
Jalovičory (ukr. Яловичори [Jalovyčory]) jsou tajemné hory v ukrajinské části Bukoviny, téměř neznámé i místním turistům, natož zahraničním. Pohoří se dříve uvádělo i pod názvem Putilské hory (Putylské hory) podle spádového městečka Putyla na západním okraji hor, případně bylo začleňováno do Pokutsko-Bukovinských Karpat. Název získaly podle říčky Jalovičora (Яловичора [Jalovyčora], též Яловичера [Jalovyčera]), přítoku Bílého Čeremoše, na kterém leží osady Verchnij Jalovec (Верхній Яловець) a Nyžnij Jalovec (Нижній Яловець).
Jižní část hor je drsnější, zalesněnější a velmi obtížně přístupná. Nachází se tu nejvyšší hory Jarovycja (Яровиця, počeštěně Jarovica, uváděná výška 1566 m, někde i 1574 m) a Tomnatyk (Томнатик, 1565 m). Jihozápadní cíp hor chrání Čeremošský národní park (Черемоський національний природний парк). Autobusem se dostanete nejdále do malé vesničky Šepit (Шепіт) na rumunské hranici. Dále musíte buď pěšky, na kole nebo si odvoz zajistit.
Na vrcholu Tomnatyku stojí opuštěná sovětská radarová základna Pamir (Памір) s poměrně zachovalými bílými kupolemi. Hluboko v lesích asi 2 km od vesničky Nyžnij Jalovec (Нижній Яловець) je ukryté krásné jezírko Bukovinské oko (Буковинське око), alternativně uváděné i jako Horské oko (Гірське Око), Karpatské oko (Карпатське око) či Černé oko (Чорне Око).
Nečekaně bohatou historii má obec Seljatyn (Селятин) ležící na řece Sučavě přímo na rumunské hranici. Je jedním z nejstarších sídel v ukrajinské Bukovině. V době Rakouska-Uherska patřil k významným městům. Na počátku 20. století tu byly desítky restaurací, synagogy i kostely. Od roku 1913 odtud jezdil pravidelný vlak do Vídně a jednou za týden i přímý vagón do Paříže. Hraniční čára však přinesla prakticky konec života obce, Seljatyn se dostal do obtížně přístupné pohraniční zóny. Dnes už tu koleje nenajdeme a nevede sem ani silnice se souvislým asfaltovým povrchem. Dávná budova nádraží však stále stojí a ještě je na ní patrný i rumunský nápis Seletin. V centru Seljatyna se uchovala i budova bývalého soudu. V části obce Halycivka (Галицівка) stojí dřevěný kostel z roku 1630 (дерев’яна церква Різдва Пресвятої Богородиці), dnes je však jeho vzhled silně narušen oplechováním a pobytím dřevěnými deskami. V okolí by snad mělo být i minizoo s medvědem a jeleny (nemám potvrzeno).
V obci Šepit (Шепіт), nacházející se také na hranici s Rumunskem, stojí velmi zajímavý dřevěný kostel svatého Illi (Іллінська церква [Illinska cerkva]) postavený v roce 1898. Řeka Sučava se v Šepitu prodírá přes skalnatý terén a vytváří asi 5 metrů vysoký vodopád Sučavský huk (Сучавський Гук [Sučavskyj Huk]).
Severní část hor, západně od Putyly, je nižší, obydlenější a více využívaná k pastevectví. Nad silnicí v obci Usť-Putyla (Усть-Путила) zaujme vysoká skála Zakamjanila bahačka (Закам'яніла Багачка), podle legendy je začarovaná.
Jalovičory na severu sousedí s Pokutskými horami, na východě s Bukovinskými horami, na jihu s rumunskými Bukovinskými Občinami a na západě s Čivčinami a Hriňavami.
Další informace
- Ukraina Inkognita: Seljatyn - podrobné informace o dříve prosperujícím městě
- Decerkva.org.ua: Kostel v Seljatynu
- Ukraina Unkognita: Cesta k Bukovinskému oku
Pozvete mě na kávu, prosím? :)
Články na Duši Karpat jsou volně přístupné. Jejich příprava mě však stojí hodně úsilí. Za odměnu mi můžete poslat kávu na povzbuzení.
Potěšíte i sdílením článku na soc. sítích nebo na svém blogu. Díky za cokoliv!
Mapa Jalovičorských hor
Jalovičory na mapě
Komentáře k článku
Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?
Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat!
Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.