Rakouské Karpaty

(Dolní Rakousko, Dolní Rakousy)

Rakouské Karpaty (německy Österreichische Karpaten) jsou opomíjenou částí nám blízké alpské země. A to přitom tvoří velkou část Moravě nejbližšího území Rakouska. Je až s podivem, že i v takové bohaté "zápaďácké" zemi jako je Rakousko můžeme zažít pocit badatelů a objevitelů nepříliš známé krajiny. Atraktivní příroda se tu navíc půvabně snoubí s folklórem, dobrým vínem a prvotřídními historickými památkami jako jsou impozantní zříceniny středověkých hradů nebo přepychová zámecká sídla.

Dosud neobjevený turistický ráj kousek za naší hranicí je protkán stovkami kilometrů značených tras, které spojují zříceniny, rozhledny i poutní místa. Prudké výstupy po travnatých pěšinkách potěší pěší turisty, málo frekventované polní a lesní cesty zase cyklisty. Nevelké převýšení, avšak karpatsky typické výrazné zvlnění vytvářejí oku lahodící krajinu.

Pohoří rakouských Karpat podle výšky

• ¹⁾ nejvyšší hora se zpravidla neuvádí

Vymezení rakouských Karpat

Karpaty na rakouské území vstupují nezávisle ze dvou směrů, ze severu od moravských Karpat a jen malinkým výběžkem od východu ze slovenských Karpat. V Rakousku na moravský Dyjskosvratecký úval plynule navazuje Weinviertelská pahorkatina, pokračování Vněkarpatských sníženin z našeho území. Na naši Mikulovskou vrchovinu (a její Pálavu), součást Vnějších Západních Karpat, na území Rakouska navazují Dolnorakouské ostrovní hory. Panonská pánev z našeho Dolnomoravského úvalu přechází do Rakouska jako Moravské pole a táhne se až Dunaji a Vídni. V malém kousku za Dunajem na slovenské Malé Karpaty navazují Hainburské vrchy.

Dolnorakouské ostrovní hory (něm. Niederösterreichische Inselbergschwelle, doslovně Dolnorakouský práh ostrovních hor, polsky Dolnoaustriackie Góry Wyspowe) nespojitě jako ostrovy vyrůstají z nižší Weinviertelské pahorkatiny v poměrně úzkém pásu hor táhnoucím se od hranic u Mikulova až k městu Stockerau u Dunaje. Pro území se užívají též geologické pojmy Waschbergzone (podle dominantní hory Waschberg na jižním okraji Rohrwaldu) nebo Weinviertler Klippenzone (česky Weinviertelská útesová zóna). Částmi Dolnorakouských ostrovních hor jsou Falkensteinské vrchy, Staatzer Klippe, Leiser Berge a Rohrwald. Právě tyto části jsou mezi turistmi mnohem známější než jejich jednotící pojem, podobně jako u nás "vede" Pálava nad Mikulovskou vrchovinou.

Ve svém členění rakouských Karpat navazuji na práci českých a polských geografů Václava Krále (Fyzická geografie Evropy, 1999) a Jerzyho Kondrackého (Karpaty, 1978). V rakouské geomorfologii je území kopců přibližně mezi Dunajem a jihomoravskou hranicí nejčastěji označováno jednoduše jako Karpatenvorland (tedy něco jako Předkarpatí) bez dalšího podrobnějšího dělení. Existující pojmenované skupiny hor netvoří spojité území a nemají jasné vymezení. Na Hainburské vrchy se velmi často zcela zapomíná.

Dolní Rakousko a jeho části

Karpaty se nachází ve spolkové zemi Dolní Rakousko (též Dolní Rakousy). To se přibližně na čtvrtiny rozděluje na Weinviertel (Vinná čtvrť, kvůli pěstování vína), Waldviertel (Lesní čtvrť, silně zalesněná), Mostviertel (Moštová čtvrť, pro velké množství ovocných stromů) a Industrieviertel (česky Průmyslová čtvrť). Karpaty přesahující z Moravy se rozkládají v oblasti Weinviertelu, Hainburské vrchy se nachází v severovýchodním cípu Průmyslové čtvrti.

Další informace

• Přírodní oblasti Rakouska (tzv. naturraumy) (pdf dokument, autoři Max H. Fink, Otto Moog, Reinhard Wimmer, rok 2000)
• Geografické členění Rakouska ve školních knihách (bakalářské práce Gernota Sulzmanna, 2016)
• Wikipedia: Geomorfologické členění Rakouska