Kniha Pomalu s miminkem a s koněm v páteři Karpat (2015)
(Ondřej Kano Landa)
- Titul knihy: Pomalu s miminkem a s koněm v páteři Karpat
- Autor: Ondřej Kano Landa
- Ilustrace: Fukiko Kano
- Vydalo: CAD PRESS, Bratislava v roce 2015
- Velikost: 150 stran, rozměr 150 × 200 mm, brožovaná vazba
- ISBN: 978-80-88969-66-2
- Cena: běžná cena 7,7 €, přímé objednání u nakladatele za akční cenu 3,90 €
Zklidněný cestopis popisující dobrodružnou výpravu do rumunských Jižních Karpat za nalezením sebe sama. Cestopis filosofující o smyslu cetování i o samotné podstatě lidského bytí. Cestopis, který je reklamou na rumunská otevřená srdce a pohostinnost. Cestovatelskou partu tvoří Čech Ondřej (umělec a eko farmář), jeho žena Japonka Fukiko (tanečnice a ilustrátorka), jejich dítě Čecho-Japonče Anička a kobylka Dojna. Společně se vydávají na pouť, jejímž cílem není návštěva co největšího počtu geografických zajímavostí, ale cesta sama. Nejlépe to vystihuje první odstavec knihy:
„Stalo se, že jsme vzali naši roční dcerku a bílou sedmiletou kobylku a vyrazili jsme do hor. Byla to moje poslední velká cestovatelská ctižádost. Být v divoké přírodě, být v horách. Být tam dlouho a jít. Být na cestě a přitom nepotřebovat stroje, nepotřebovat benzinky a obchody a zároveň se neprohýbat bolestí pod tíhou napěchovaných batohů. A chtěl jsem také poznat koně, to zvíře plné tajemství, o jehož spojení s člověkem se toho ve světových kulturách nabájily stohy mýtů a pohádek.“
Putování však není idylické, jak by se mohlo na první pohled zdát. Autor nám dává vhled do vlastní mysli, popisuje hádky se ženou, nepříjemné pocity z plačícího dítěte, nejistotu ohledně lásky ke zvířatům i chvíle, kdy chce cestu vzdát kvůli neustále padajícím batohům z hřbetu koně. Vždy však najde sílu a jde dál...
Ač cestovatelé převážně spí ve stanu nebo v kolibách, mnohokrát získají i luxusní střechu nad hlavou – v chaloupkách místních obyvatel nebo třeba v klášteře, kde mohou přiložit ruku k dílu při pečení chleba. Za zmínku stojí energickými rytmy nabité přenocování v cikánské osadě Gura Pravăț. Ač autor nevyznává žádné konkrétní náboženství a necítí se vázán ke konkrétní církvi, je silně zaměřen na Boha a jejich cesta je naplněna modlitbami, meditacemi a také spoustou malých zázraků.
Místopisný popis je v knize výrazně upozaděn, ale absolvovanou trasu lze částečně rekonstruovat. Putování začínali v banátské vsi Šumice, na jejímž okraji v pastýřské chatrči bydlí. Přes okraj pohoří Godeanu, podhůří Munții Căpățânii, národní park Cozia s kláštery Turnu a Stânișoara, přehradu Vidraru a město Câmpulung doputovali až do nádherného stepního vysokohorského údolí v osadě Șirnea pod východními svahy Piatra Craiului.
„Pomalu. Jen hezky pomalu kráčet světem, který tady bude, i když já tu nebudu...“
Pozvete mě na kávu, prosím? :)
Články na Duši Karpat jsou volně přístupné. Jejich příprava mě však stojí hodně úsilí. Za odměnu mi můžete poslat kávu na povzbuzení.
Potěšíte i sdílením článku na soc. sítích nebo na svém blogu. Díky za cokoliv!
Komentáře k článku
Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?
Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat!
Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.