Holásecká jezera
(Holásecké rybníky)
Holásecká jezera jsou krásným přírodním koutem v jižní části Brna, v Dyjsko-Svrateckém úvalu. V oblasti, která jinak oplývá spíše průmyslovými a obchodními centry, působí jako pohlazení na duši. Jde o soustavu jedenácti vodních ploch na kanály spoutaném Černovickém potoce před soutokem s Ivanovickým potokem. Výše proti proudu Černovického potoka se nachází další přírodně zajímavé lokality Rájecká tůň a Černovický hájek.
Holásecká jezera se v některých místech těsně dotýkají západního okraje zástavby brněnské čtvrti Holásky, podle nichž dostala jméno. Rozkládají se na katastrech Holásek a Brněnských Ivanovic, které obě oficiálně patří do městské části Brno-Tuřany. Jezerní oblast se táhne severojižním směrem v délce asi 1,5 km a vytváří sice poměrně úzkou ale dlouhou biozónu pro vodní živočichy a ptactvo. Jezera obývá silná populace obojživelníků, labutě a od konce 20. století i bobr evropský. V rákosinách hnízdí lyska černá i kriticky ohrožený bukáček malý. Pěšinky podél jezer lákají k procházkám. Od roku 1987 jsou vodní plochy chráněny jako přírodní památka.
Původ Holáseckých jezer
Holásecká jezera vznikla kombinací působení přírody a člověka. Většina vodních ploch je pozůstatkem bývalého meandrujícího toku řeky Svitavy. V roce 1848 byla Svitava narovnána, odsunuta západním směrem a přivedena do nově vytvořeného soutoku s řekou Svratkou. V místě původního toku zůstala mrtvá ramena a močály. Ta byla následně v různém čase upravena do dnešní podoby jezer.
Přehled Holáseckých jezer
Od severu k jihu to jsou:
- Kašpárkovo jezero (0,9 ha) – nejsevernější a nejobtížněji přístupné
- Jezero Typfl (0,6 ha)
- Kmuníčkovo jezero (0,3 ha)
- Roučkovo jezero (1 ha)
- Ledárenské jezero (v minulosti asi nazývané Burešák) – název má podle největší brněnské ledárny, která poblíž stávala v letech 1930-1945. Ve své hale skladovala nalámaný led z jezer a zásobila jím hostince, řezníky a výrobce piva v blízkém Brně (Holásky nebyly jeho součástí).
- Plavecké jezero (0,7 ha)
- Strakovo jezero (0,4 ha)
- Jezero Kocábka (0,3 ha) – původně bažina, v roce 1924 vyčištěna, dále viz níže
- Jezero Lávka (0,3 ha) – viz níže
- Jezero Opleta (4 ha) – viz níže
- Mateční rybník (tzv. Matečňák) – chovný rybník, je zařazen do přírodní památky, avšak není volně přístupný
Sedm poříčních jezer (Kašpárkovo, Typfl, Kmuníčkovo, Roučkovo, Ledárenské, Plavecké a Strakovo) je průtočných a nyní napájených toky Ivanovického a Černovického potoka. Vznikla přehrazením mrtvého ramena Svitavy sypanými hrázemi.
Jezera Kocábka a Lávka jsou pravděpodobně taktéž pozůstatkem bývalého řičního meandru Svitavy. Tomu napovídají staré zákresy v mapách. Narozdíl od předchozích jsou neprůtočná a bez hrází.
Největší jezero Opleta vzniklo v roce 1974 z iniciativy místních rybářů vytěžením zeminy na louce za účelem rekreace a lovu ryb. Neboť jezero nemá klasickou hráz, nejedná se o rybník, ale umělé (antropogenní) jezero.
Přístup k Holáseckým jezerům
Velké parkoviště se nachází v lesíku na jižní straně jezera Opleta (na konci ulice U Potoka, GPS 49.1442569N, 16.6442883E). Několik parkovacích míst je i na křižovatce polních cest K Jezerům a Výmlatiště (GPS 49.1472075N, 16.6452181E). Vhodnější variantou může být využití městské dopravy, díky které se nemusíte vracet na stejné místo. Vhodnými zastávkami jsou Holásky, V Aleji a Prodloužená.
Další informace
- Diplomová práce Holásecká jezera (Jiří Šubrt, VUT, 2014)
Pozvete mě na kávu, prosím? :)
Články na Duši Karpat jsou volně přístupné. Jejich příprava mě však stojí hodně úsilí. Za odměnu mi můžete poslat kávu na povzbuzení.
Potěšíte i sdílením článku na soc. sítích nebo na svém blogu. Díky za cokoliv!
Mapa Holáseckých jezer
Holásecká jezera na mapě
Komentáře k článku
Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?
Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat!
Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.