Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 4. díl

6. den – M.-ina poprvé

Dopoledne jsme strávili prohlídkou Ochtinské argonitové jeskyně. Pro M. to byla první návštěva jeskyně a zvládla ji skvěle – v manduce, i když nespala. Prohlídka byla super, až na skupinku českých návštěvníků, kteří dělali svými trapnými vtípky hroznou ostudu celému našemu národu. Díky vstupenkám do jeskyně jsme měli slevu na jídlo v nedaleké restauraci, které jsme rádi využili. M. poprvé (a naposledy) jela v autě v manduce (na vzdálenost několika set metrů).

Plánovaný výstup na Velký Radzim se z důvodu počasí nekonal, měli jsme ale alternativní plán. Cestou ke Slavošovskému tunelu R. ještě zastavil na focení kostela ve Štítníku. Slavošovský tunel byl parádní. Chtěli jsme jej projít celý a odlovit místní kešku, ale nakonec jsme nakoukli jen na pár stovek metrů. M. se tam až tak nelíbilo (a já jsem se tam taky vůbec necítila ve své kůži, zvlášť poté, co mi R. řekl, jaké zážitky popisují jiní kačeři), takže jsme se s ní pak aspoň pohoupali na houpačce, což se jí naopak líbilo. Potom jsme jeli do Brdárky, o které jsme si mysleli, že je to živý skanzen, ale ukázalo se, že je to spíš chudá odlehlá vesnička.

Na večeři jsme se stavili u přehrady v obci Dedinky, kde jsme našli krásnou dřevěnou restauraci, která měla otevřeno, kde se dobře vařilo a M. se zde skýtala spousta zajímavých dekorací ke zkoumání. Taky tu poprvé seděla na houpacím dřevěném koni a na dřevěné motorečce.

7. den – cesta domů

Poslední den jsme nechtěli strávit jen cestou domů, ale měli jsme v plánu si ho ještě užít. Navíc jsme si říkali, že pro M. bude cesta v autě pohodlnější navečer, kdy bude unavená a bude klidně spát.

Při cestě přes Stratenou a přes Muránskou planinu jsme vzpomínali na dovolenou v roce 2011. Jak to tehdy bylo všechno jiné. V Revúci se R. šel podívat k prvnímu slovenskému gymnáziu (já jsem čekala se spící M. v autě). Z Muránské Zdýchavy jsme si udělali malý manduca výletík za keškou, netrefili jsme ale správnou cestu a kešku neodlovili.

V Rákoši jsme obdivovali goticko-románský kostel, v Rákošske Bani se R. podíval na kovanou studnu doporučenou panem starým mládencem (já jsem kojila v autě). A protože jsme měli hlad a taky jsme chtěli ochutnat ještě nějaké ovčí výrobky, zastavili jsme se na jídlo v Salaši pod Maginhradom, kde už jsme to dobře znali. To byla velmi příjemná tečka za celou dovolenou. Cestu domů jsme zvládli s jednou zastávkou (benzinová a kojící) a jen s chvilkou pláče.

Další díly seriálu

• Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 1. díl
• Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 2. díl
• Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 3. díl
• Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 4. díl

Mapa k článku

Komentáře k článku

Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?

Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat! Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.