Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 1. díl

0. den – přípravy

Na rozdíl od první dovolené, na kterou jsme se dlouze připravovali, probíhalo balení na tuto akci poněkud ve spěchu. Samozřejmě, R. měl připravený itinerář precizně jako vždy, ale já jsem to tentokrát vzala trochu punkověji. Sbaleno jsem měla víceméně během hodinové procházky M. s babičkou. Kupodivu jsem nezapomněla na nic důležitého pro M., ale my s R. jsme měli historicky nejméně oblečení, co jsme kdy kam vezli.

1. den – příjezd

Ráno v den odjezdu nezačalo dobře. Za prvé jsme zaspali. To bylo nepříjemné, protože Brno bylo v tomto období opět obehnané opravami na silnicích a různými uzavírkami. Za druhé jsme nemohli sehnat dálniční známku (podařilo se to až na třetí benzínce). M. měla ale dobrou náladu, takže cesta docela ubíhala. Cestou na Bratislavu jsme na dálnici viděli mnohakilometrovou kolonu v protisměru, takže jsme si o to více vážili plynulé dopravy, jen s malým zdržením při průjezdu okolo slovenského hlavního města.

Počasí nebylo nic moc, chvílemi dost pršelo, takže jsme pozměnili plány a pojali den spíše jen přejezdově. První zastávka nás čekala na hradě Dobrá Niva. Tady jsme zvládli přebalit a nakrmit M., po jednom si vyběhnout na výhled a odlovit kešku. Naše další cesta vedla přes ekovesničku Záježová, kde jsme ale žádné zjevné důkazy jejího ekologického hospodaření nespatřili, byť jsme si zajeli dokonce k eko družstvu Kalinka. Po krátké zastávce u obory s vysokou zvěří jsme na poslední chvíli zajeli natankovat. Směrovky nás naváděly na odlehlou silnici, takže jsme měli trochu pochybnosti, jestli jsou platné. Ukázalo se ale, že na naprosto nepravděpodobném místě tu stojí benzinka ukrajinského typu – jsou to jen stojany a malá budka, v níž sedí obsluha. Celá benzinka byla navíc nezastřešená a stojany se nacházely tak dva tři metry od silnice.

Následovala zastávka delší – u „kôrovej kaplnky“ na samotě Horná Bzová blízko Hriňovej. Tady nás čekala další keška. M. pořád spala, už to začínalo být podezřelé. Na pozdním obědě v Royal Hotelu v Látkách (po vstupu do restaurace s lítacími dveřmi à la venkovská diskotéka a toaletami socialistického vzezření působil název poněkud komicky) byla po vydatném spánku v pohodě a vesele navazovala kontakty se servírkou. Návštěva restaurace se stala nezapomenutelným zážitkem díky vodové česnečce a především podivně vypadající grilované zelenině.

První (i druhou) noc jsme trávili v penzionu Family v Kokave nad Rimavicou, části Línia. Podle webových stránek jsme se obávali, aby tam nebyla zima, a celkově jsme neočekávali žádný luxus. Dokonce jsme při potvrzení rezervace e-mailem požádali o „dostatečné vytopení pokoje“ s ohledem na to, že cestujeme s malým dítětem. Byli jsme ale mile překvapeni, penzion byl velmi příjemný. Jen co se topení týče, bylo tam děsné vedro a jeho úmornost se nám nedařilo snížit ani intenzivním větráním.

Během této dovolené jsme nevyužili dětskou postýlku. M. spala s námi, což je vzhledem k tomu, jak vypadají od jejího půl roku naše noci, nejpohodlnější varianta.

Další díly seriálu

• Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 1. díl
• Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 2. díl
• Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 3. díl
• Za Sásami Slovenského středo- a rudohoří – 4. díl

Mapa k článku

Komentáře k článku

Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?

Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat! Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.