S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 4. díl

7. den – přejezdový

Začínali jsme pociťovat, že se dovolená chýlí ke konci. Čekaly nás poslední dvě noci, tentokrát opět v Polsku, v Zakopaném. Den jsme chtěli strávit výletem na Rusinowu Polanu. Teprve když se nám podařilo všechno sbalit a kolem půl 10 jsme konečně nasedli do auta, došlo nám, že parkoviště už může být plné a možná tak budeme muset během cesty ještě změnit plán. M. se toho dne v autě vůbec nelíbilo, řvala téměř od výjezdu. V Łyse Polaně jsme docenili časný start 5. dne – kolona okolo parkovišť na Mořské oko byla fakt šílená.

U ústní doliny Filipka, východiska na Rusinowu Polanu, jsme naštěstí po úvodních zmatcích zaparkovali, ještě stále za doprovodného řevu M. Rychle nakojit a mohli jsme vyrazit. Váhali jsme, jestli vytahovat z nabaleného auta kočár nebo risknout jen Manducu (M. si na nosítko zvykala pomalu a dosud jsme na delší výlety brali kočár nebo oba způsoby kombinovali). Nakonec jsme zvolili nosítko a dobře jsme udělali, cesta se postupně stala nesjízdnou. M. asi polovinu cesty vypadala spokojeně, snad by mohla i usnout, pak se ale opět projevila nálada toho dne a musela z Manducy ven a nést se v náručí. Udělaly jsme si kojící pauzu u kostela na Wiktorówkach a R. mezitím nafotil kapli, kde zrovna probíhala mše. Za 10 minut jsme odtud došli na Rusinowu Polanu.

Našli jsme si pěkné místo ve stínu, M. se najedla a usnula mi v náručí. Položila jsem ji na deku (její první spánek venku na dece) a lehla si vedle ní. R. nedaleko fotil ovečky. Zavřela jsem oči a možná i trochu usnula. Když jsem slyšela nějaké šustění na dece, předpokládala jsem, že R. se vrátil za námi. Naštěstí jsem otevřela oči a viděla, jak se nám na deku snaží vloudit ovce. Vystřelila jsem a snažila se chránit dítě, zároveň ho nevzbudit, dostat ovci do bezpečné vzdálenosti, zároveň ji nijak nenaštvat a nevyvolat tak její prudkou reakci. Pro mě bojovka, pro R., který si mého boje všiml, skvělý materiál k natočení vtipného videa.

Večer se M. účastnila svého prvního táboráku a my s R. jsme ochutnali svůj první „kociołek“ (brambory s uzeninou a zeleninou připravované v kotlíku nad ohněm). Ubytovatelé z Tater chaty byli velmi milí a pohostinní. A i když měl pokoj zase schody do patra, bylo tu krásně.

8. den – vodopád a město

Poslední plnohodnotný den jsme dopoledne věnovali výletu k vodopádu Siklawica. Opět jsme zvolili Manducu a dobře jsme udělali, na kočár tu byl příliš náročný terén. M. sice chvíli proti nosítku protestovala, ale zvládli jsme to. Dolinu Strążyska, v níž se vodopád nachází, jsme zhodnotili jako nejhezčí navštívenou na této dovolené. To proto, že byla nejužší a nejvíce horská.

Odpoledne jsme šli do Zakopaného. Opět se nám potvrdilo, že nohy nejvíc bolí z pochůzek po městě. Na Krupówce, hlavní „straße“ v Zakopaném, jsme ochutnali zmrzlinu s 68letou tradicí ve zmrzlinárně Żarneccy, potom výborné gofry u kostela Najswietszej Rodziny (R. bohužel díky boji s vosami přišel o část úžasné šlehačky s vynikajícím ovocem) a navštívili místní kuriozitu – dům, který je vzhůru nohama (kuriózní byl i dotaz pokladního, který se ptal, zda má M. řemínky proto, aby nekopala).

Další věc, kterou o sobě víme a která se nám stala zase, je fakt, že neumíme najít ve městě vhodnou restauraci. Z jedné v centru jsme odešli, když jsme viděli ceny spolu s neochotou personálu, z další nás lehký déšť vyhnal z terasy a uvnitř se konal koncert. Už mimo centrum, zrovna ve chvíli, kdy se rozpršelo víc, se před námi objevila příjemná koliba s hezkou krytou zahrádkou a milou obsluhou. M. se zde seznámila s prvním polským nápadníkem, malým klukem, který chtěl utišit její pláč a přinesl jí stojan na ubrousky. M. se nedařilo stojan chytit, tak kluka aspoň pohladila a ten se krásně styděl.

Z táboráku jsme se toho dne omluvili, odpolední výlet nás všechny dost zmohl a čekalo nás ještě balení.

9. den - odjezd

Poslední den. Dopoledne jsme se podívali v Zakopaném na dřevěný kostel a Wilu Koliba a vyjeli si pozemní lanovkou na Gubalówku (M.-ino další poprvé). Bylo to suverénně nejhorší místo za celou dovolenou. Gofry, které nesahalo tomu ze Zakopaného ani po kotníky, milion stánků s veteší a mezi nimi davy lidí a proplétající se auta. Vlastně takové velké tržiště nahoře i dole u nástupní stanice lanovky. Docela nás mrzelo, že jsme si pro poslední výlet nevybrali vhodnější destinaci (kdo to mohl tušit, že).

V nákupním centru Szymonek jsme nakoupili dárečky pro rodinu a kamarády a přes Kościelisko vyjeli na cestu domů. M. usnula a spala dlouho, takže jsme zase pěknou část cesty zvládli v klidu. Vzbudila se na Slovensku těsně před směrovkou k restauraci, jež vypadala krásně, husí játra, která jsme si s R. oba objednali, zlákáni jejich zařazením do specialit šéfkuchaře, nás ale o kvalitě tohoto stravovacího zařízení nepřesvědčila. Zbytek cesty byl utrpení. M. se v autě absolutně nelíbilo, během pauzy se vždycky uklidnila, ale v autosedačce okamžitě zase propukla v pláč. Závěrečný den byl tak trochu náročný.

Abych naši první dovolenou celkově zhodnotila, musím především podotknout, že veškeré mé obavy se ukázaly jako liché. Všechno nám až podezřele vycházelo, včetně správné volby kočárku či nosítka. Díky této zkušenosti mám pocit, že dovolená s miminem stojí za to. Nám se osvědčilo připravit se na nejhorší, mít dostatek záložních plánů a taky trochu štěstí. A taky nás tato zkušenost navnadila, abychom v rodinném cestování pokračovali.

Další díly seriálu

• S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 1. díl
• S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 2. díl
• S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 4. díl
• S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 3. díl

Mapa k článku

Komentáře k článku

Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?

Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat! Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.