S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 1. díl

První dovolená s prvním dítětem. Na jednu stranu současný trend jezdit na dovolenou s dětmi od pár měsíců věku, na druhou stranu doporučení prababiček, že dítě do 3 let má být doma. Na jednu stranu touha vypadnout z města a ze stereotypu všedních dní, na druhou stranu obavy, jak to zvládneme. Takovými dilematy jsme se zabývali, než jsme se rozhodli rezervovat ubytování a vyrazit. Je potřeba zdůraznit, že jsem (byla?) matka vystrašená, tudíž jsem se bála:

1. abychom doma nezapomněli nic nezbytného;
2. abychom to všechno nějak nacpali do našeho malého auta;
3. aby M. celou cestu neprořvala;
4. aby M. celé noci neprořvala;
5. aby M. celé dny neprořvala;
6. aby se nám nepokazilo auto, nekrachlo ubytování nebo nenastala jiná nenadálá situace, která by nám všechno zkomplikovala;
7. aby nám celý týden nepropršelo;
8. spousty dalších věcí (které si zpětně ne a ne vybavit).

A výsledek? Skvělá dovolená, posuďte sami.

0. den – poslední přípravy

Když R. přišel den před odjezdem z práce, v jeho očích se zračilo zděšení. Tušila jsem, že to přijde. Množství zavazadel připravených v předsíni, v obýváku a v kuchyni vypadalo naprosto neslučitelně s úložným prostorem, kterým oplývá náš Renault Clio. Přesto se mu podařilo vše do auta naskládat a to dokonce tak, že vše, co mělo být během cesty dostupné, bylo opravdu po ruce.

1. den – odjezd

Na místo prvního ubytování, do malé vesničky Kościelisko u zimního hlavního města Polska Zakopaného, jsme vyjeli pro jistotu hodně brzy ráno. Obávali jsme se dopravní situace okolo Brna, které je (tyto prázdniny) vlivem oprav na všech možných komunikacích slušně zasekané. Ukázalo se to jako dobrý nápad, M. si v autě dospala noc a většinu cesty jsme tak zvládli se spícím dítětem. První zastávka na kojení nás čekala v Korbielówě Górném. Víc než kdy jindy jsem ocenila dokonalou předcestovní přípravu mého manžela. Orosená louka, krásný výhled, klid. Dovolená začíná.

Další zastávka byla plánovaná v Chochołówě, vesničce goralských dřevěných chalup. M. spala, takže jsem s ní čekala v autě a R. se na dřevěnice šel podívat sám (samozřejmě asi tak tři minuty po jeho odchodu se M. probudila a měla hlad).

Poslední pauza na cestě vyšla na Witów, kde jsme si vzhledem k nedostatku stínu rozložili deku na klidném dlážděném parkovišti u dřevěného kostelíka a udělali si malý piknik se zeleninovým příkrmem.

Kościelisko nás přivítalo vyzdobené balonky a vlaječkami. Aniž bychom to dopředu tušili, zrovna v ten den se tu jela etapa Tour de Pologne, největšího silničního cyklistického závodu v Polsku. Podvečerní procházku na louku nabízející krásný výhled na Giewont jsme si proto zpestřili „kibicováním“ (fanděním) na konci stoupání u místního dřevěného kostela.

Noc byla náročná. Mohla bych vlastně dopředu avizovat, že všechny noci byly takové. M. se asi týden před dovolenou rozhodla, že se bude budit celou noc po hodině až dvou a nenechá nás vyspat. Letos jsme si dokonce vzali notebook (jako na vůbec první z našich dovolených a že jich za těch 7 let už bylo) s tím, že se večer podíváme na nějaký film. Výsledek byl ale takový, že se s námi projel, aniž bychom ho za celou dobu vůbec otevřeli.

Další díly seriálu

• S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 1. díl
• S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 2. díl
• S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 4. díl
• S půlročním „maluchem“ do polských Tater – 3. díl

Mapa k článku

Komentáře k článku

Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?

Děkuji, že navštěvujete web Duše Karpat! Sledujte i náš Facebook.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.